Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Denisa Kratochvílová První zmínka o Vyšehradu pochází z Kosmovy kroniky z doby kolem roku 1070, kdy byla založe II. vyšehradská kapitula a postaven chrám, zasvěcený roku 1088 sv. Petrovi a později také 1129 byl kostel rozšířen a vymalován, o dvacet let později vyhořel a po zbytek 12. století obnovován. Kolem roku 1330 zahájila Eliška Přemyslovna gotickou přestavbu kostela, který v délky kolem 110 metrů, čímž se stal zdaleka největším kostelem v Praze. V roce 1369 stavba iniciativy Karla IV. vrcholně gotickou podobu. Vzniklo trojlodí s krátkým presbytářem, boč a s předsíní. Karel IV. přestavěl Vyšehrad na kamennou pevnost a hradbami jej připojil k N pražskému. Za husitských válek byl Vyšehrad vydrancován a dílčí obnova přišla až koncem 15. století. 1566 kostel získal nové zaklenutí hlavní lodi. V letech 1565 až 1566 Oldřich Avostalis a M provedli nové zaklenutí, pravděpodobně hlavní lodi.. K barokním úpravám došlo ve dvou fází letech 1708–1711 patrně dle návrhu J. B. Santiniho a za spoluúčasti Františka Maxmiliána K bylo vystavěno průčelí a nově sklenut presbytář. V letech 1885–1903 probíhala ve třech eta podle návrhů architekta J. Mockera, která kostelu vtiskla dnešní podobu. V této době bylo průčelí se dvěma věžemi, které se stalo jednou z dominant hlavního města Prahy. Interiér c vyzdoben secesní nástěnnou malbou nebo presbytář freskami na téma sv. Petra a Pavla. V let došlo k rekonstrukci kostela, aby v roce 2003 papež Jan Pavel II. povýšil vyšehradský kapi papežskou baziliku minor. Zařízení kostela je především novogotické a pochází převážně z poslední přestavby v letech můžeme zde najít ale i díla mnohem starší. Mezi ně patří románský sarkofág tzv. Longinova století v kapli sv. Klimenta. Do retáblu novogotického oltáře v kapli Panny Marie Dešťové významného deskového obrazu Vyšehradské Madony ze třetí čtvrtiny 14. století, který se dos na konci vlády Karla IV. Nechal jej pravděpodobně namalovat Jan Očko z Vlašimi. Originál s sbírkách Národní galerie. Z doby kolem roku 1600 pochází zajímavá manýristická malba umíst Františka Serafínského, na které tento světec přijímá stigmata. Na jižní straně presbyteri obraz s nezvyklým ikonografickým programem, Nanebevzetí Panny Marie z doby po roce 1620. Z období baroka se dochovalo sedm obrazů v bočních kaplích z dílny Karla Škréty. Tento výz malíř je autorem tří obrazů ze 70. let 17. století  – sv. Jana Evangelisty v kapli Máří Ma Václava v kapli českých patronů a sv. Martina v kapli sv. Anny. Další tři pocházejí buďto malíře, nebo od Karla Škréty mladšího. Jedná se o obraz sv. Jana Křtitele ze 70. let 17. s sv. Klimenta datovaného do roku 1690 a obraz sv. Jana Nepomuckého z 90. let 17. století, k v kaplích, jež nesou pojmenování po těchto světcích.  Posledním je obraz sv. Josefa, který do poslední čtvrtiny 18. století  a jeho autorství není zcela jisté. V kostele se nachází celkem deset bočních kaplí, v nichž jsou umístěny novogotické oltáře první čtvrtiny 20. století. Jedenáctou je kaple sv. Panny Marie Šancovské, která vznikla p kaple sv. Anny. V rámci oslav padesátiletého panování císaře Františka Josefa I.  byla vyz cyklem fresek od vídeňského malíře Karla Jobsta. Novogotický je také hlavní oltář v presby dílem  Josefa Mockera z roku 1887. Jsou na něm zobrazeni uprostřed sv. Petr a sv. Pavel, p Cyril a Metoděj.