Václav Lucemburský ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Jan Boukal „Radosti nepostrádám ve službě, která je mi vším. Poněvadž všechno do ní dávám, snad totéž Chci dorazit ke šťastným branám po cestě uzavřené zradám, abych se mohl těšit tím, že příz vysloužím. Jen proto víru v slova skládám. Má paní, ponechám vám, když k rozloučení mávám, oddaným, vezměte si jej, neboť jím se navždy odevzdám.“ Autorem těchto veršů byl lucemburský a brabantský vévoda Václav Lucemburský, známější ve s Václav Český. Václav, který nepatří v českém prostředí mezi příliš známé osobnosti, se nar 1337 v Praze jako syn Jana Lucemburského a jeho druhé manželky Beatrix Bourbonské. Byl ted bratrem Karla IV.  Francouzská matka se snažila zajistit si výběrem českého jména pro svéh v českém prostředí. Již před Václavovým narozením bylo svatebními smlouvami jeho rodičů př jejich syn jednou stane vládcem Lucemburska. Starý král Jan uvažoval, že by svého nejmladš oženil s dcerou římského krále Ludvíka Bavora. Z plánovaného sňatku s ohledem na brzkou zm Bavorovi sešlo. Po smrti krále Jana v bitvě u Kresčaku se plánování sňatku mladého Václava Beatrix. Vybrala mu jako nevěstu o 15 let starší vdovu po Vilémovi Holandském Johanu Braba vévody Jana III. a dědičku brabantských zemí. Johana a Václav byli zasnoubeni již roku 134 jejich závazku došlo až roku 1352. Jejich manželství bylo sice vcelku harmonické, ale bezd bylo známo, že zplodil několik levobočků. Od poloviny 50. let 14. století sídlil Václav převážně v Bruselu. Jeho dvůr proslul coby m turnajů, hostin a tanečních zábav, kde se v hojné míře pěstovala hudba a poezie. Častými h dvoře byli básníci Eustache Deschamps a Guillaume de Machaut či kronikář Jean Froissart. D posledního jmenovaného byl prý Václav „milý, galantní a šlechetný, miloval turnaje, tanec a svou štědrostí k sobě poutal mnoho rytířů a jiných urozených osob“. Froissart dokonce za Václavovu objednávku veršovaný román Méliador, inspirovaný populárními artušovskými romány byl literárně činný a do dnešních dob se dochovalo 79 jeho francouzsky psaných básní. Tyto přeloženy do češtiny Gustavem Franclem.   Karel IV. povýšil lucemburské hrabství svého bratra na vévodství a obdařil jej mnohými dal Václav získal právo jezdit během výprav proti povstalcům po císařově levém boku, směl nosi byl jmenován arcičíšníkem, arcištolbou a později dokonce generálním vikářem pro západní čá římské. Václav byl během svého života několikrát nucen vojensky vystoupit proti svým souse rytířům, leč ne vždy byl v tomto směru úspěšným. V posledních letech svého života se Václav nejvíce věnoval diplomatickým aktivitám v Říši jejichž smyslem mělo být řešení papežského schizmatu, jež vyvolávalo v očích lucemburského obzvláštní nelibost. V této době Václava náhle schvátila vážná kožní choroba. Krátce před měl k sobě nechat svolat lidi ze svého dvora, odhalit jim své zohyzděné tělo a říci jim: „ podívejte, na toto tělo tak vznešeného původu, vzešlé z krve králů a císařů, tělo kdysi ta stavěné a pevné a nyní pokryté leprou, jež ho činí smrdutým, zsinalým a tak příšerným na p nařídil Bůh, aby usvědčil mou pýchu a ponížil mě. Využijte této lekce a naučte se skrze mů se arogance a zbavit svého ducha pýchy“. Vévoda Václav zemřel 8. prosince 1383 ve věku 46 v klášteře Orval v Lucembursku, v jehož zříceninách lze dodnes spatřit jeho hrobku. Václav v Lucembursku se stal jeho synovec Václav IV., v Brabantsku pak až do smrti roku 1406 vlád Václavovi Johana, která určila jako dědice této země svého prasynovce Antonína. Vévoda Vác své době mezi přední velmože a mecenáše umění v západní Evropě. V jeho rodných Čechách na pouze busta v triforiu chrámu sv. Víta. Rozšiřující literatura: BEJBLÍK, Alois. Václav, vévoda lucemburský a brabantský. In: LUCEMBURSKÝ, Václav. Netoužím Argo, 2005, s. 113–124. ČECHURA, Jaroslav – ŽŮREK, Václav. Lucemburkové: životopisná encyklopedie. České Budějovic 2012.   FANTYSOVÁ-MATĚJKOVÁ, Jana. Václav Lucemburský. In: ŠMAHEL, František – BOBKOVÁ, Lenka. Luc koruna uprostřed Evropy. Praha: NLN, 2012, s. 159–165. FANTYSOVÁ-MATĚJKOVÁ, Jana. Wenceslas de Boh?me: un prince au carrefour de l'Europe. Paris: