Arnošt z Pardubic ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Drahomír Suchánek Úspěchy vlády Karla IV. jsou nemyslitelné bez přispění mimořádně schopných spolupracovníků svého panovníka vykonávali mnohé diplomatické a správní úkoly. Snad nejblíže ze všech těch měl ke Karlu IV. první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic. Doprovázel císaře na jeho zah domácích cestách, podílel se na vytváření důležitých listin a právních dokumentů a Karel s konzultoval většinu svých zásadních rozhodnutí. Byl to právě Arnošt z Pardubic, který Karl českým králem a vyjednal jeho císařskou korunovaci. Arnošt se narodil na přelomu 13. a 14. století – přesné datum není známo, byť se tradičně 1297. Jeho otec Arnošt z Hostýně (dnes Hostinka u České Skalice) zastával úřad královského Kladsku. Vedle nejstaršího Arnošta měl další tři syny - Bohuš se stal kanovníkem a probošt a v Praze, Smil zdědil rodové Pardubice a Vilém nejdříve působil jako purkrabí v Červené Ř po bratrovi zdědil Pardubice. Arnošt strávil dětství s rodinou v Kladsku, kde i získal prv farní škole johanitů při kostele sv. Jana. Následně byl poslán na vychování k broumovským a do pražských škol. Svá vyšší studia spojil s Itálií – navštěvoval univerzity v Padově a během dlouholetého pobytu zaměřil na právo a teologii. Právě v Itálii poznal budoucího čes a navázal s ním přátelské vztahy. Po návratu do Čech byl Arnošt v roce 1339 vysvěcen na kn přímluvu byl nejen přijat za člena svatovítské kapituly, ale již v roce 1340 se ujal jejíh Jako děkan kapituly se rychle stal jedním z nejvážnějších kleriků Českého království. A dí markrabího Karla byl po smrti  pražského biskupa Jana IV. z Dražic v roce 1343 zvolen jeho Vzestup Arnošta bezpochyby vyvolával mezi zbytkem církevních prelátů závist. „A ačkoli byl kanonická a stala se naprosto z božího vnuknutí, přece však někteří z kapituly, odpůrci sp příznivci zvrácenosti, nehleděli na prospěch církve ani na důstojnost zvolené osoby a jako štěkotem začali mluvit proti zmíněné volbě,“ komentoval nastolení nového pražského biskupa František Pražsky. Část kapituly si dokonce stěžovala přímo u papežské kurie a dosáhla zne Papež Klement VI., blízký přítel markrabího Karla, tak dal zřetelně najevo, že světská moc zasahovat do církevních záležitostí. Současně však neměl zájem o zhoršení vztahů s Lucembu Arnošta z Pardubic neodmítal. Šalamounsky proto vzápětí dosadil na pražský biskupský stole původně nominovaného Arnošta z Pardubic! A o rok později, 30. dubna 1344, se nový biskup s pražského biskupství na metropoli arcibiskupem. Poslední pražský biskup a současně první a odznak své nové hodnosti, arcibiskupské pallium, v listopadu 1344. Nový metropolita se aktivně zapojil do církevní i světské politiky Lucemburků. Požehnal po baziliky sv. Víta, Václava a Vojtěcha a v září 1347 vedl korunovační obřady, při nichž byl manželkou Blankou pomazáni na české krále a královnu. Velmi se angažoval při založení praž jako vzdělaný člověk dokázal ocenit přínos vysokého učení a v dalších letech bděl nad rozv jako její kancléř. Karel metropolitovi plně důvěřoval a svěřoval mu řadu důležitých diplom Arnošt několikrát navštívil říšská knížata i papežskou kurii a prokázal své schopnosti. Po Vilémovi z Lestkova, který napsal arcibiskupův životopis, nescházelo mnoho a Arnošt z Pard ujmout řízení celé církve: „Po smrti papeže Innocence toho jména šestého, any mravy a ctno pobádaly, skrze jisté kardinály za nejvyššího biskupa byl ponavržen, i býval by beze vší p vyvolen ode všech, kdyby povýšení tomuto nebyla překážka cizí národnost.“ Arnošt se osvědčil jako podporovatel umění a štědrý mecenáš několika významných uměleckých literárních památek. Nejvýznamnějším dílem, k jehož zhotovení dal arcibiskup podnět, je de Panny Marie s Ježíškem na trůnu. Dílo, nazývané Kladská madona, daroval arcibiskup klášter kanovníků v Kladsku, který sám založil. Obraz, který je dnes součástí expozic Obrazové gal se nepochybně váže k zážitku z mládí, který měl Arnošta ovlivnit na celý zbytek života. Př arcibiskup jako svědectví o ochraně Panny Marie, která bedlivě střeží každého člověka a bd Podle líčení Arnoštova životopisce Viléma z Lestkova se při večerní modlitbě od mladého Ar Panna Maria na obraze. „I polekán velmi a změněn ostal jsem bez sebe jako hromem omráčený se bál pozřít na onen rub postavy… Dívaje se na to smutně a trpce jal jsem se v duchu pros pannu, aby ráčila smilovati se nade mnou a tvář svou ke mně obrátiti… Když jsem se takto m chvilku, pomálu a poněkud mrzutě, jakoby nebyla spokojena se mnou, tvář svou ke mně obrace kterou jsem byl viděl před odvrácením a rozhněváním.“ Tento zážitek si Arnošt nesl sebou c memento a Pannu Marii velmi ctil. Z dalších děl, s nimiž je Arnošt spojován, lze zmínit tzv. Madonu s „vrabcem“ v kostele Pa Kladsku a několik iluminovaných rukopisů (např. Graduál Arnošta z Pardubic). Zřejmě největ získal Arnošt v barokním období zásluhou Bohuslava Balbína. Podle něj byl totiž první praž výborným řezbářem, který vlastnoručně vyrobil Svatohorskou madonu. Zázračná soška, kterou v kapli své příbramské tvrze, se posléze stala cílem poutníků a dodnes patří k nejcennější gotického umění v Čechách. Arnošt z Pardubic nebyl samozřejmě pouze obratným státníkem či štědrým donátorem. Snažil s zreformovat svěřenou církevní provincii a církevní život. V roce 1349 vyhlásil provinciáln církevní zákoník zavádějící jasná pravidla pro fungování církevních institucí. Inicioval k a dohlížel na obnovu církevních pořádků. I díky jeho přispění s konečnou platností zmizely tzv. Boží soudy neboli ordály, které sloužily k prokázání viny obžalovaného skrze zkoušku ponořením do vody. Založil několik klášterů, největší význam měly kanonie augustiniánů kan Jaroměři a Rokycanech. Arnošt z Pardubic zemřel v roce 1364 na svém hradě v Roudnici nad L posledního spočinutí nalezl tam, kde podle jeho svědectví začalo jeho duchovní obrácení – Marie v Kladsku. Rozšiřující literatura: HLEDÍKOVÁ, Zdeňka. Arnošt z Pardubic: arcibiskup, zakladatel a rádce. Praha: Vyšehrad, 200 HLEDÍKOVÁ, Zdeňka – ZACHOVÁ, Jana. Život Arnošta z Pardubic podle Valentina Krautwalda. Pa Historický klub, 1997. Vilém z Lestkova Život ctihodného Arnošta, prvního arcibiskupa kostela pražského (Vita Ven primi achiepiscopi ecclesie Pragensis). In: Fontes rerum Bohemicarum I. Josef EMLER (ed.). Musea království Českého, 1873.