Anna Falcká ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Anna Košátková – Drahomír Suchánek Léta Páně 1348 [správně 1349], v den přenesení svatého Václava, který byl ve středu před n Reminiscere, byla panu Karlovi, králi římskému a českému, dána za manželku dcera hraběte f Anna, a svatba byla slavnostně slavena na hradě Bacharachu nad Rýnem. A téhož roku [správn neděli Omnis terra [17. ledna], řečená paní královna porodila prvorozeného syna. Byl s vel pokřtěn na Pražském hradě v katedrálním kostele jménem Václav. Tento krátký odstavec z kro Pražského velmi stručně představuje druhou manželku Karla IV. a narození vytouženého mužsk Oba však zakrátko zmizeli z panovníkova života a zanechali v dochovaných pramenech jen let právě druhá Karlova manželka je zářným příkladem politické role královských sňatků ve stře důležitosti, která se přikládala zajištění pokračování rodu v mužské linii. O Anně Falcké a jejím životu víme jen velmi málo. Jedním z hlavních důvodů je krátká doba s Karlem IV., které trvalo jen od roku 1349 do roku 1353, což představuje i u středověkých manželství značný podprůměr. V dobových kronikách nalézáme pouze zmínky o význačných událo životě – o svatbě, o korunovaci českou královnu a o úmrtí. Anna se narodila jako dcera rýn Rudolfa II. a Anny Korutanské. O jejím dětství nevíme vůbec nic, můžeme pouze předpokládat dostalo stejné výchovy jako dívkám její společenské vrstvy. První zmínku máme až k roku 13 dne 4. března uzavřena v Bacharachu na Rýně svatební smlouva, a patrně téhož dne se slavil IV. bylo třiatřicet let, Anně dvacet. Podle svatební smlouvy obnášelo její věno 6000 hřive zajištěno zástavami pěti hornofalckých měst – Harsteinu, Auerbachu, Veldenu, Plechu a Neid Pro Karla IV. znamenalo uzavření sňatku s Annou Falckou konečné potvrzení mocenských ambic říše římské. Po jeho zvolení římsko-německým králem a korunovaci, která proběhla v Bonnu v 1346, se schylovalo k měření sil s dosavadním říšským vládcem Ludvíkem Bavorem. Blížící se sice přerušila Ludvíkova náhlá smrt v říjnu 1347, napětí s řadou říšských šlechticů tím al V čele opozice stál rod Wittelsbachů, k němuž náležel i zemřelý císař Ludvík. Ti se také s proti Karlovi silného protikandidáta, který by dokázal čelit nástupu lucemburského vládce. vévoda Ludvík V. jednal s anglickým králem Edvardem III., který se po vítězství nad Franco Kresčaku těšil značné autoritě. Když se Karlovi podařilo diplomatickými kroky anglické neb nespokojení Wittelsbachové alespoň získali nového protikandidáta v osobě hraběte Günthera Ten byl na konci ledna 1349 zvolen ve Frankfurtu římsko-německým králem a přes počáteční k v Cáchách i korunován. Přes nespornou vojenskou a diplomatickou převahu nemohl Karel IV. tyto opoziční kroky igno rozdíl od svého soupeře bylo jak místo jeho volby, tak korunovace pochybné (Rhens, resp. B poněkud znehodnocovalo Karlovu legitimitu. Musel tudíž napřít veškerý diplomatický um k pr vlády a získání většiny říšské šlechty na svou stranu. Aby opozici oslabil, zahájil jednán wittelsbachovského rodu. Smír mj. umožnila předchozí smrt Karlovy manželky Blanky z Valois na počátku srpna 1348. Karlovi se podařilo nalézt kompromis s rýnským falckrabím Rudolfem jen nedlouho předtím odevzdal svůj hlas ve volbě Güntherovi ze Schwarzburgu. Usmíření zavr Rudolfovou dcerou Annou, čímž se wittelsbašská opozice rozpadla. Teprve potom mohl Karel I královskou korunovaci v Cáchách 25. (červenec 1349) a ujmout se plné vlády. Anna byla korunována římskou královnou den po svém manželovi a 1. listopadu se stala i čes Již v době korunovačních oslav byla těhotná a 17. ledna 1350 dala Karlovi tolik vytouženéh Chlapec dostal symbolické jméno Václav. Následovaly honosné slavnosti, na které bylo do Pr mnoho říšských knížat. Jméno Václav se v přemyslovské dynastii začalo používat od počátku Prvním králem, který jej nosil, byl Václav I. (1205–1253), později jeho vnuk Václav II. (1 pravnuk Václav III. (1289–1306). V roce 1316 byl tak pokřtěn i prvorozený syn Jana Lucembu Přemyslovny, jež o sedm let později přijal při biřmování ve Francii jméno Karel. Bohužel K syn nepřežil dětský věk a ani ne dvouletý zemřel. Ztráta dědice mohla podle názoru mnoha h větší ztrátu než smrt druhé ženy, která přišla jen několik měsíců nato – Anna si zlomila v koně. Karel se ještě téhož roku opět oženil, na svoji první i druhou manželku a syna však nezapo katedrále jim nechal vybudovat nedaleko královské hrobky oltáře zasvěcené sv. Ludvíkovi, s Mláďátkům. První měl uchovávat památku na Blanku z Valois, druhý na Annu Falckou a třetí n souhlasem arcibiskupa a papeže měl u nich sbor tzv. mansionářů každý den při mariánské mši Boha a současně se přimlouvat za spásu jejich duší. Rozšiřující literatura: ČECHURA, Jaroslav – HLAVAČKA, Milan – MAUR, Eduard. Ženy a milenky českých králů. Praha: A ČORNEJ, Petr. Osudy českých králů a královen: od Přemyslovce Vratislava II. k Habsburkovi Reader’s Digest, 2013. KAVKA, František. Čtyři ženy Karla IV. Praha: Paseka, 2002.