Blanka z Valois ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Anna Košátková O životě středověkých královen nevíme mnohé. Jejich životní osudy rekonstruujeme z torzovi ze zmínek kronik a ze zlomků listin. O životě Blanky z Valois, první manželky Karla IV., n moc, ale oproti jejím současnicím poměrně dost. Její osudy však nejsou oddělitelné od osud Již první zmínka o její osobě je spjatá s Karlem IV., jak se dozvídáme z jeho vlastního ži Caroli Quarti: „Léta od vtělení Páně tisícího třístého dvacátého třetího, poslal mne řečen jmenovanému králi Francie, když jsem byl v sedmém roce svého chlapectví; i dal mne onen fr biskupa biřmovat a dal mi stejné jméno, jako on měl, totiž Karel. I dal mi za manželku dce strýce, jménem Markéta, zvanou Blanka.“ V podobném duchu nás informuje i Zbraslavská kroni chlapci byla zasnoubena dívka jménem Blanka, sestra francouzského krále Filipa, z rodu krá Sedmiletá nevěsta z rodu Valois byla pokřtěná jako Markéta, ovšem říkali jí Blanche. Údajn vlasy. O jejím dětství ve Francii nevíme příliš. Lze předpokládat, že se jí dostalo výchov urozené dívky – vybrané chování, ruční práce, tanec, jízda na koni, případně cizí jazyky. gramotnosti však nejsme informováni. Další informace lze dohledat až k roku 1330. Karel IV. ve vlastním životopise Vita Caroli že „…vrátil mne král i s mou manželkou, svou sestrou Blankou, mému otci Janovi, králi česk Lucemburku.“ Tři roky žila Blanka z Valois v Lucemburku, zatímco její manžel strávil tuto Itálii, kde podporoval zájmy svého otce Jana Lucemburského v tzv. italské signorii. Tento o ovládnutí severoitalských oblastí, například města Brescia, Bergamo, Parma, Cremona, Pav Modena, a  v Toskánsku pak Lucca se nesetkal s trvalejším úspěchem. V roce 1334 se následník trůnu Karel vrátil do Čech. Ve svém vlastním životopise sugestivn jak nalezl království zpustošené, vesnice vypálené, Pražský hrad neobyvatelný. Avšak též p že  „… v té době jsme poslali pro svou manželku, ježto byla dosud v Lucembursku. Ta pak př po roce prvorozenou dceru Markétu. V těch dobách dal nám náš otec markrabství moravské, a jsme užívali.“ Ještě předtím, než se Karel i se svou manželkou odebrali na Moravu, stal se významnou událostí, jak poznamenal i zbraslavský kronikář Petr Žitavský: „Toho roku dne 12 ve večerní době byla paní Blanka, manželka Karla, dědice království Českého, markraběte mo přicházela z Francie slavně a velkolepě uvítána od duchovenstva i veškerého lidu pražského bylo na ten čas na Pražském hradě.“ Avšak po měsíci odešla značná část Blančiny družiny zpět do Francie. Proč tomu tak bylo, z můžeme však uvažovat, že se jednalo o pragmatický krok, jehož cílem bylo minimalizovat spo nejrůznějších národností. Pokud bychom měli přihlédnout k výpovědní hodnotě dobových kroni že Blanka „… sličným zjevem a krásou svou se zajisté zalíbila v očích všech a doufám, že s ctnostmi; přinesla s sebou ženský šat podle obyčeje svého národa a přivezla nemalou výbavu důstojnosti, jak vyžaduje dům královský.“ Takto nás zpravuje Petr Žitavský ve Zbraslavské jiných kronikářů je podobná. Podle dostupných zpráv bylo manželství Karla IV. a Blanky z Valois šťastné. Ze svazku vzeš Starší Markéta (1335–1349) a mladší Kateřina (1342–1395). Markéta byla již jako sedmiletá uherského krále Ludvíka I., tehdy šestnáctiletého. Zemřela však bezdětná ve svých čtrnácti byla jako čtrnáctiletá provdána za Rudolfa IV. Habsburského. V roce 1365 ovdověla a o rok provdána za Otu V. Bavorského, toho času braniborského markraběte. Do své smrti se zdržova Vídni, kde byla i pohřbena. Ostatní vztahy Blanky z Valois k jiným jí blízkým osobám nejsme schopni rekonstruovat. Pou zmínku máme z vyprávění Petra Žitavského, který komentuje pobyt Beatrix Bourbonské, druhé Lucemburského, v Praze. „V českém království se rozhlásila nečekaná, ale pravdivá zpráva, český král Jan v krajinách francouzských řádné manželství s pannou Beatricí, dcerou vévody hraběte z Clermontu.“ Šlo o jistou konkurentku Blanky z Valois. Beatrix Bourbonská byla v korunována na českou královnu. Ovšem s českým prostředím se nikdy nesžila, a ani její vzta nevlastního syna nebyly vřelé. Král Jan prý Blanku na čas z pražského dvora vypověděl, aby sporům. Beatrix Bourbonská však v Praze dlouho nezůstala, byť Janovi porodila dvě děti – s dceru Bonu. Krátce poté se přesídlila do lucemburského hrabství, kde dožila. Petr Žitavský poznamenal, že z jejího odchodu se „všechen lid radoval více než z jejího příchodu.“ Významným mezníkem v životě Karla (IV.) i Blanky z Valois byla korunovace na českého krále královnu v roce 1347. Slavnost se odehrála 2. září ve Svatovítské bazilice na Pražském hra ji arcibiskup Arnošt z Pardubic. Karel přikázal k této korunovaci zhotovit Svatováclavskou a též nechal sepsat korunovační řád českých králů a královen Ordo ad coronandum regem Boem korunovaci královny byl stanoven také speciální ceremoniál, při kterém byla královna přive s rozpuštěnými vlasy, poklekla, dotkla se čelem země, a arcibiskup ji obdobně jako jejímu pomazání, do ruky vložil žezlo, navlékl prsten a nasadil korunu. Abatyše kláštera sv. Jiří trůnu, kde nově korunovaná královna usedla po králově boku. Blanka z Valois zemřela 1. srpna 1348 v Praze. O příčinách její smrti historici stále přem odpověď patrně nebude možno stanovit. Někteří badatelé se vyslovují pro mor, „černou smrt“ roku 1347 začala šířit Evropou. Proti této teorii však hovoří fakt, že v Čechách epidemie silněji až o dva roky později. Existují samozřejmě i jiné, více či méně pravděpodobné vari jinou chorobu rychlého průběhu a nevyzpytatelných zvratů, případně i tuberkulózu, nebo i n   O životě Blanky z Valois opravdu nevíme mnoho. Veškeré informace, které se nám zachovaly, činy jejího manžela. Nevíme nic o jejím majetkovém zajištění, o personální skladbě jejího nejrůznějších mecenášských aktivitách. To vše díky torzovité pramenné základně. Kroniky za svědectví a diplomatický materiál se ve větší míře nedochoval. Lze však konstatovat, že se z prvních českých královen, která nepocházela z německých či polských oblastí. Její franco přenesl sňatkovou politiku českých králů ještě do vyšších sfér. Rozšiřující literatura: ČECHURA, Jaroslav – HLAVAČKA, Milan – MAUR, Eduard. Ženy a milenky českých králů. Praha: A ČORNEJ, Petr. Osudy českých králů a královen: od Přemyslovce Vratislava II. k Habsburkovi Reader’s Digest, 2013. EICHLER, Joachim – MÜLLER, Heribert – SCHNEIDMÜLLER, Bernd. Francouzští králové v období s ke Karlu VIII. (888–1498). Praha: Argo, 2003. KAVKA, František. Čtyři ženy Karla IV. Praha: Paseka, 2002.