Fyzická podoba Karla IV. ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Jan Royt (redakčně upraveno) O fyzické podobě Karla IV. se dovídáme z kroniky florentského letopisce Matea Villaniho: „Podle toho, jak se dovídáme od těch, kdo se s císařem stýkali, byl prostřední postavy, po Němců spíše malé, přihrblý, s krkem a tváří nepatrně vystrčenými kupředu, černých vlasů, p velikých očí a plných lící, černého vousu a hlavy zpředu holé. Odíval se oděvem nenápadným bez jakékoli ozdoby, ale sahajícím jen po kolena. Málo rozdával, zato s velikou pílí peníz a ty, kdo mu sloužili, nijakž zvlášť neodměňoval. Bývalo také jeho zvykem při audiencích d vrbový proutek a nožík a pro potěšení si pečlivě něco vyřezávat. Při této práci, maje před na kolenou, kteří mu podávali svoje žádosti, přebíhal očima po kolemstojících tak, že se t mluvili, zdálo, že neráčí věnovat pozornost jejich slyšení. A přece dával pozor a naslouch několika velmi obsažnými slovy, odpovídajícími požadavkům žadatelů, podle své vůle, a aniž úvahami a poradami, svrchovaně moudře odpovídal. Tak v jediné chvíli spojoval – aniž bytím nějak trpěl či se měnil – trojí úkon: těkající pohled očí, práci rukou a plně pozorné udíl uvážených odpovědí, což byla věc podivuhodná, se kterou se u jediného člověka zřídka setká Uvedený dobový popis je ovšem nutné korigovat, a to na podkladě antropologických průzkumů, příležitosti blížícího se 600. výročí smrti Karla IV. provedl prof. Emanuel Vlček. Podle d kostry Vlček usoudil, že  Karel byl muž atletického těla se silnou kostrou, které zformova tělesné cvičení a jízda na koni. Vysoký byl mezi sto sedmdesáti dvěma a půl a sto sedmdesá centimetry. Jeho skutečnou výšku totiž značně zkreslovala ohnutá a dopředu nakloněná záda. kyfóza hrudní páteře (obloukovité prohnutí páteře). Podle  stavu Karlových obratlů lze sou nositel trpěl také skoliózou (projevuje se vychýlením páteře do strany). To vychýlení činí centimetr od osy. Vychýlení dozadu způsobuje, že původní výška Karlova těla před poškození tři až čtyři centimetry vyšší. Karel tedy ve skutečnosti měřil něco kolem 173 centimetrů - dobu nadprůměrně vysoký, ale vypadal, jako by měl 169 nebo 170 centimetrů. V mládí byl velmi aktivní a nevynechal jedinou příležitost, zúčastnit se  nějakého souboje Známe případy, kdy  zápasil v rytířských kláních pod cizím jménem a erbem, jako například ve městě Rothenburgu ob der Tauber. Kromě toho se neváhal oblékat do módních výstřelků a p zábavách se velmi okázale dvořil měšťanským paním. Zprávy o jeho poklescích se donesly až a papež Klement VI. svému žáku a příteli Karlovi toto chování dost tvrdě vytkl: „Dozvěděli zpráv mnoha lidí, že někteří velmoži němečtí, kteří čistou láskou milují Tvoji čest, repta nesou, že Ty svými šaty, které nosíš příliš krátké a těsné, nezachováváš onu vážnost, kter vrchol důstojnosti císařské, a že se proti slušnosti této důstojnosti účastníš klání a tur jsme se my, kteří z otcovské lásky toužíme po rozmnožení Tvé cti, podivili, a důrazně Tvou abys v budoucnosti nosil oděv volný a dlouhý, který prozrazuje zralost; a že se vyžaduje p panovníkovi, abys nechal takových klání a turnajů a aby ses ve svých skutcích a vystupován a zralým, aby na Tobě nebylo pozorováno nic nepříslušného nebo pokárání hodného, nýbrž aby odznaky a váhu nosíš, naplňoval mravy a zosobňoval ctnostnými skutky.“ Na Karlově kostře objevil profesor Vlček celou řadu vyhojených poranění. Nejvážnější byl z krční páteři, který vznikl při turnajovém souboji. Po tupém úderu dřevce vedeném velikou s polovinu krku spadl v plné zbroji z koně a rozlomila se mu přitom čelist a poranil si obra Následky zranění musely být i po zhojení jasně patrné. Císařovy portréty proto nezachycují Karlovu podobu a spíše se snaží vykreslit panovníka poněkud idealizovaně. Zřejmě nejvíce s podobě císaře blíží Karlovo zobrazení na nástěnné malbě v kostele Panny Marie na Karlštejn scéna). Panovník je představen z profilu s výrazným a nepravidelně rostoucím nosem, který kořene sečnou ranou. Levá tvář je na portrétu pozorovateli skryta. Jiná zobrazení tak tran asi nejznámější císařova busta v triforiu Katedrály sv. Víta žádná zranění neukazuje. Zvláště ve stáří potom trpěl Karel dnou. Těžký záchvat této nemoci postihl Karla IV. při j Francie v roce 1378, kdy podle svědectví kancléře francouzského krále Pierra d'Orgemon: „č ve voze, částečně byl nesen na nosítkách mezi dvěma mulami neb na nosítkách nesených nosič francouzského krále byl pak přenášen na židli, na schodech pak v náruči, když si chtěl pro svatých v kapli chrámu. Přes všechny bolesti však do Paříže vjel po boku francouzského krá byl císař." Rozvoji dny jistě nepřispívala císařova životospráva, protože, jak víme, jeho dobrým pitím a pečenou zvěřinou. Lékaři mu radili, aby pil  spíše zahraniční kvalitní vína rýnská), než kyselé truňky domácí. Prizmatem jeho nemocí můžeme dobře pochopit založení Ka neboť horké prameny měly blahodárný účinek na jeho zdravotní potíže. Posledním úrazem, kte byla zlomenina krčku levé kosti stehenní. V důsledku toho musel ulehnout, což pak vedlo k plic a následné smrti. Rozšiřující literatura: VLČEK, Emanuel. Fyzická charakteristika osobnosti Karla IV. Praha: Univerzita Karlova, 199 VLČEK, Emanuel. Fyzické osobnosti českých panovníků. 2. díl. Čeští králové. Atlas kosterní českých králů přemyslovské a lucemburské dynastie s podrobným komentářem a historickými po Vesmír, 1999. VLČEK, Emanuel. Pádem vzhůru. Úraz Karla IV. ohrožující jeho život. Vesmír 77 (1998), č. 4