Zlatá bula Karla IV. ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Matouš Vanča Zlatá bula je nepůvodní označení pro zákoník vydaný Karlem IV. roku 1356, jenž upravoval z uspořádání Svaté říše římské a v zásadě platil až do jejího zániku, tedy celých 450 let. „ tedy listin zpečetěných kovovou pečetí (bulou) ze zlata, vydával Karel velké množství, ten nabyl takového významu, že kolem roku 1400 se obecný termín „zlatá bula“ začal ztotožňovat dokumentem jako jeho všeobecně srozumitelný název. V českém prostředí ovšem vzhledem k šir Zlaté buly sicilské bývá používán pojem „Zlatá bula Karla IV.“ či „Zlatá bula pro říši“. Dochovalo se celkem sedm originálních exemplářů, jež byly vyhotoveny pro pět ze sedmi říšs (arcibiskupové mohučský, kolínský a trevírský, český král, falckrabě rýnský) a pro města N Frankfurt nad Mohanem (ta do nákladného vyhotovení vlastního exempláře investovala, neboť potvrzuje a posiluje jejich význam). Naopak zbývající dva kurfiřti (vévoda saský a markrab pravděpodobně z finančních důvodů od pořízení vlastní kopie upustili. Český exemplář přeše do habsburských rukou a dnes je uložen ve vídeňském archivu. Význam Zlaté buly spočívá především v tom, že kodifikuje pravidla volby panovníka Svaté ří minulosti totiž nejednou docházelo k nejasnostem ohledně toho, jaká volba je právoplatná ( či většinová, zda jde o většinu přítomných či většinu všech kurfiřtů) a kdo vlastně dispon hlasem (teprve v průběhu 13. století se počet kurfiřtů ustálil na sedmi, nejednou si ovšem kurfiřtský hlas příslušel, nárokovalo více osob). V krajním případě vedly rozbroje k tzv. po níž se za vítěze prohlašovali hned dva kandidáti, což říši uvrhlo ve zmatek a boje o tr dvojí volbě před vydáním Zlaté buly došlo roku 1314). Odstranění možnosti takového rozkolu je jakožto účel vydání zákoníku výslovně uvedeno v rozmáchlém úvodu. „Každé království, je pustne… Ty, Závisti, mnohokrát jsi vložila rozkol mezi sedm volitelů Svaté říše, přestože být Svatá říše osvětlována jako sedmi zářícími svícny, v jednotě Ducha sedmi podob.“ Výmlu že text Zlaté buly zcela ignoruje papeže, kteří nejednou do okolností říšské volby zasahov si činili nárok rušit její platnost či zvoleného panovníka schvalovat. K vydání takto závažného ústavního dokumentu přistoupil Karel záhy po své císařské korunov nabytou autoritou však v žádném případě nejde o prosté nadiktování jeho svrchované vůle, n bula je výsledkem kompromisů a trpělivého vyjednávání s ostatními kurfiřty, a to nejprve n Norimberku (prosinec 1355/leden 1356) a poté na sněmu v Metách (listopad/prosinec 1356). N Karel průběžně vyhlašoval právě dojednané články (na závěr pak proběhlo slavnostní vyhláše norimberské části 10. ledna 1356 a metské části 25. prosince 1356), takže Zlatá bula vznik a obtížně. To se podepsalo na samotném textu, který není zcela konzistentní ani stylistick koncepty připravené v Karlově kanceláři byly na jednáních upravovány, formulace různě vypo doplňovány podle výsledků vyjednávání, norimberská a metská část mají poněkud jinou formál ani pořadí jednotlivých kapitol (celkem jich bula čítá 31) není zcela logické. Císařova ún jednání, prokládaných velkolepými společenskými akcemi, se pravděpodobně promítla do ustan konání sněmu zakazuje pořádání velkých hostin (kapitola XII). Karel nezapomínal na hájení zájmů Koruny české, jejíž privilegia stejně jako postavení čes kurfiřty měly být Zlatou bulou navždy potvrzeny. V kapitole VIII je tak Koruně české garan svrchovanost – žádná tamní osoba se se svým sporem nemohla odvolat k vyšší autoritě než k krále. V průběhu jednání si ovšem obdobná privilegia (či jejich potvrzení) vymohli i zbylí v kapitole XI je v podstatě totéž zaručeno i duchovním kurfiřtům a na jejím konci (jakoby poslední chvíli) též kurfiřtům světským; i to ukazuje, jak složitě se znění zákoníku rodil V první řadě text Zlaté buly upravuje průběh volby panovníka a právní postavení kurfiřtů; jsou zde rozvedeny – pro středověk tak významné – záležitosti ceremoniální. Frankfurt je p místo volby, Cáchy jako místo královské korunovace (místem císařské korunovace měl být nad Norimberk jako místo prvního sněmu nového panovníka. Touha zabránit rozkolu vysvítá z usta nástupnictví světských kurfiřtů (aby si volební hlas nemohly nadále nárokovat různé větve neoddělitelnosti volebního hlasu od vlády v příslušném území (aby si např. sesazený a vyhn nemohl dále nárokovat kurfiřtský hlas, jako tomu bylo roku 1314 v případě Jindřicha Koruta ustanovení se obecně zabývají udržováním říšského míru (kapitoly o pravidlech pro vyhlašov odnímání lenních statků nehodným či o zákazu spikleneckých spolků). Leitmotivem Zlaté buly je výrazné posílení úlohy kurfiřtů jakožto „sloupů říše“, kteří jso odlišeni od všech ostatních říšských knížat a je zdůrazněn jejich význam (mj. právě v cere V kapitole XII se navíc píše, že kurfiřti („základní kameny a neotřesitelné pilíře“) by se nejméně jednou sejít a jednat „o blahu říše a světa“ – sedmero knížat je tak povýšeno na j vládní výbor, který měl fakticky spolu s panovníkem (jenž měl být napříště téměř bez výjim z nich) řídit osudy říše. Za tímto účelem měli dokonce (kapitola XXXI) světští kurfiřti sv zabezpečit výuku italského a slovanského (českého) jazyka. Obě tato ustanovení sice zůstal papíře, faktem však zůstává, že kurfiřti už napříště fungovali jako jasně ohraničený vyšší kontury jejich zvláštního právního postavení, jakož i průběhu volebního aktu zůstaly nezmě napoleonských válek (ačkoli v posledním období existence Svaté říše římské se počet kurfiř zvyšoval). Zákoník platný po staletí je tak nejlepším důkazem Karlova státnického umění. Rozšiřující literatura: Karel IV. Státnické dílo. Richard MAŠEK – Marie BLÁHOVÁ. Praha: Karolinum, 2003. KAVKA, František. Vláda Karla IV. za jeho císařství (1355–1378). I. díl. Praha: Karolinum,