Karel IV. a pražská univerzita ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Drahomír Suchánek Mezi nejvýznamnější počiny Karla IV. bezesporu patří založení pražského vysokého učení. Če nepochyboval, že nejen pro vzestup prestiže Českého království, ale i pro rozvoj vzdělanos části Svaté říše římské je nová univerzitní instituce nezbytná. Prahu nezvolil náhodně – j rezidenční město, které se mělo během krátké doby proměnit v centrum říšské politiky. První pokusy o vytvoření vysokého učení podnikl již Karlův děd Václav II., ale záměr se kv těžkostem nezdařil. Karel myšlenku oživil ještě před nástupem na český trůn a v roce 1346 na papeže Klimenta VI., svého bývalého vychovatele a blízkého přítele, se žádostí o zřízen univerzity. Tuto žádost podpořil při jednáních na papežském dvoře v Avignonu i pražský arc Pardubic. Papež souhlasil a 26. ledna 1347 vydal potřebnou zakládací listinu. Český král n univerzitní projekt českému zemskému sněmu a po jeho souhlasu vydal 7. dubna 1348 vlastní listinu, potvrzenou ještě zlatou bulou římského a českého krále. Vzniklo tak první vysoké studium generale) na sever od Alp a na východ od Paříže. Univerzita, postavená pod ochranu zemského patrona sv. Václava, měla pro českého panovníka Karel IV. ji zřizoval s jasným záměrem podpořit vzdělanost českých zemí a učinit z ní mezi celoříšského významu. Během let strávených ve Francii a Itálii měl možnost poznat univerzi zemích a nově založenému učení vtiskl zřetelný obraz, odpovídající vzorům prestižních univ a Boloni. Členy její akademické obce měli být nejen domácí, ale i mnozí cizí učitelé a stu ze středoevropských oblastí. Univerzita se proto dělila na tzv. národy, reprezentující obl přicházel největší počet studentů. V Praze to byl národ český, bavorský, saský a polský. T posléze i podíl na správě a vedení univerzity. Podle vzoru pařížského vysokého učení vypadalo i rozdělení na jednotlivé fakulty. V Praze fungoval ideální počet čtyř fakult. Základ tvořila fakulta svobodných umění, nazývaná rovn fakultou, předchůdkyně nynější fakulty filozofické. Jejím úkolem bylo zprostředkovat stude všeobecné vzdělání, potřebné pro studium na vyšších, odborných fakultách. Studenti se posl rozhodnout pro studium na jedné z dalších tří fakult – právnické, lékařské či nejvýznamněj z tohoto důvodu  nejvíce studentů i učitelů měla artistická fakulta – v době svého rozkvět na tři desítky univerzitních mistrů. Ostatní fakulty byly personálně mnohem skromnější. Založení univerzity představovalo pouze první krok zamýšleného díla. Pokud měla Praha napl do ni panovník vkládal, musela získat odpovídající právní a materiální zázemí. Proto již 1 dostala univerzita důležitá privilegia, zejména právo vydávat vlastní statut a osvobození Eisenašský císařský diplom). Dohled nad rozvojem univerzity převzal její první kancléř, pr Arnošt z Pardubic, který se postaral o vydání prvního univerzitního statutu (schválen 10. Již roku 1352 uložil arcibiskup duchovenstvu mimořádnou daň a z jejího výnosu nakoupil pro první statky, z nichž měly být hrazeny důchody pro univerzitní profesory. I v dalších lete snažil univerzitní učitele podporovat, např. na vlastní náklady fundoval při svatovítské k pro mistra teologie. Bez přispění panovníka by ale všechny tyto odkazy k vytvoření bohaté univerzity ani zdaleka nestačily. Univerzita zpočátku neměla stálé sídlo, proto se přednášelo v různých pražských chrámech a např. ve svatovítské katedrále, v kostele sv. Tomáše na Malé Straně či minoritském klášteř Lépe na tom nebyli ani studenti, kteří nejednou bydleli přímo v soukromých domech univerzi platili nájem. Situace se zlepšila až koncem 50. let, kdy získala artistická fakulta první sv. Františka a sv. Anežky. Neutěšenou situaci napomohla vyřešit až rivalita mezi Karlem I habsburským sousedem. V roce 1365 založil rakouský vévoda Rudolf ve Vídni univerzitu, kter pražskému vysokému učení vážnou konkurencí. Karel nehodlal čekat na vzestup vídeňského uče podpořil rozvoj pražské univerzity. Hned následujícího roku, 30. července 1366, založil ko po vzoru pařížské Sorbonny poskytnout zázemí jak pro mistry, tak i studenty univerzity. Ko zakladateli i své jméno - Collegium Carolinum – a měla zajistit ubytování pro dvanáct mist umění. Týž den Karel IV. rozhodl také o založení druhé koleje Vše svatých, pro níž vyčleni straně naproti chrámu sv. Mikuláše. Panovník současně ustanovil, že kapitula Všech svatých hradě má být do budoucna obsazována pouze univerzitními profesory, čímž jim zajistil nálež příjem. Zakladatel nezapomněl ani na mediky, pro něž založil kolej v dnešní Kaprově ulici. Opravdu důstojné sídlo a odpovídající zázemí získala univerzita až za vlády Karlova syna V počátku 80. let se Karlova kolej přemístila na Staré Město, kde pro ni Václav odkoupil sou domů rodiny Rotlevů. Václav komplex budov, které již stačil královský mincmistr Jan Rotlev propojit v jeden palác, získal v roce 1383 a po dalších úpravách jej o tři roky později př Tzv. Karolinum sloužilo jako centrem univerzitního života a zůstalo sídlem rektora až do d paláci bylo také obydlí pro další univerzitní mistry a několik reprezentativních prostor p shromáždění. Největší význam měla velká síň pro slavnostní shromáždění univerzitní obce a prostory, které zpočátku využívala artistická fakulta a saský národ. V dalších letech se p dále upravovalo a přestavovalo, až do dnešní podoby. Rozšiřující literatura: ČORNEJOVÁ, Ivana – SVATOŠ, Michal (eds.). Dějiny Univerzity Karlovy. 1. díl: 1347/48-1622. Karolinum, 1995. KUBIČEK, Alois – PETRÁŇOVÁ, Alena – PETRÁŇ, Josef. Karolinum a historické koleje Universit Praze. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1961. PETRÁŇ, Josef (ed.). Památky Univerzity Karlovy. Praha: Karolinum, 1999.