Česká šlechta za vlády Karla IV. ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Jan Boukal Slovo šlechta bylo do češtiny převzato ze staroněmeckých slov „slahta“ či „slahte“, která rod, kmen či původ. Počátky šlechty v českých zemích sahají až do raného středověku. Patrn od pravdy, když prohlásíme, že šlechta se u nás etablovala z prostředí bojovníků knížat a jim svěřili správu některých svých majetků. Nezřídka se tito bojovníci dotčených majetků z je považovali za své. Dědičnost majetků, kterými šlechtici disponovali, potvrdila tzv. Sta z roku 1189. Za časů Karla IV byl za šlechtice považován ten, kdo se mohl vykázat urozeným svobodným držitelem statku, který podléhal zemskému právu. Dokladem urozeného původu bylo znamení, zděděné po předcích – erb (z německého erben=dědit). Šlechtický erb pak bylo možn pečetích, štítech, korouhvích či na architektonické výzdobě šlechtických sídel a církevníc Předpokládá se, že šlechta tvořila ve 14. století zhruba 2 % obyvatelstva Čech a Moravy. V se šlechtou užívají historikové poněkud ahistorické a spíše pomocné pojmy vyšší a nižší šl Dobová terminologie rozlišuje pány, zemany, vladyky, rytíře a panoše. Mezi nejvýznamnější lucemburského období můžeme řadit například pány z Rožmberka, z Vartenberka, z Rýzmburka, ze Šternberka či pány z Dubé. Příslušníci panských rodů zastávali významné zemské úřady a na královském dvoře. Na dvoře se pohybující šlechtici si pak pořizovali v Praze výstavné d zde sloužily coby zázemí. Páni si v čase Karlovy vlády stavěli velkolepé hrady, jako napří (Dívčí Kámen), Helfenburk u Bavorova nebo Kost, které pro ně nebyly pouhými obydlími a hos panství, nýbrž zejména pevnostmi a symboly jejich moci nad krajinou v okolí těchto hradů. se mohl vázat na sídliště městského typu. Nezřídka byli páni také donátory klášterů a kost pak mohly sloužit coby rodové nekropole a prostřednictvím nápisů či vyobrazení erbů také j paměti. Nejmocnějším panským rodem v českých zemích byli za vlády Karla IV. (ale i později) páni z Jejich vzestup započal teprve na počátku 14. století, kdy zdědili značné majetky po vymřel pánech z Krumlova. Petr I. z Rožmberka si vzal za manželku Violu Těšínskou, vdovu po králi Sňatek zprostředkoval král Jan Lucemburský, aby si již tak mocného šlechtice naklonil na s Petrovi synové zastávali na dvoře krále Karla významné úřady, ale současně měli s králem n a snažili se čím dál tím více rozšiřovat své dominium. Rožmberkové ve 14. století expandov tradiční jihočeskou doménu a získali mnohé majetky v západních a středních Čechách. Svědec Rožmberků ve sledovaném období je tzv. Rožmberský urbář, který je ostatně nejstarším šlech našich zemích.   Majetky většiny rytířů a vladyků byly oproti těm panských vcelku nepatrné a jejich politic 14. století prakticky nulová. Mohla jim například náležet jen jedna ves s nepříliš výstavn příslušníci těchto vrstev o své majetky z rozličných důvodů (např. drobení majetků při děd atd.) přicházeli, pročež byli nuceni uchylovat se k mocnějším pánům a hledat u nich službu jejich majetků či členové jejich hradních posádek. Nemálo zchudlých šlechticů se rovněž z nouze dalo na dráhu zločinu. Jak jsme v tomto stručném exkurzu poznali, pod pojmem šlechta se ukrývaly značně majetkově rozdílně společenské vrstvy. Zatímco páni se po boku krále podíleli na výkonu státní moci, rytíři byli sice rovněž považováni za urozené obyvatele království, leč mnozí ambiciózní a z tohoto prostředí nebyli zrovna spokojeni se svým společenským postavením a svými majetky nedlouho po Karlově smrti mělo změnit. Karlův syn Václav pánům příliš nedůvěřoval, neboť j zradili, pročež se obklopoval spíše chudšími šlechtici, z nichž někteří v jeho službách ud kariéru.    Rozšiřující literatura: BOBKOVÁ, Lenka – BARTLOVÁ, Milena. Velké dějiny zemí koruny české IVb. Praha-Litomyšl: Pas MACEK, Josef. Česká středověká šlechta. Praha: Argo, 1997. ŠIMŮNEK, Robert. Reprezentace české středověké šlechty. Praha: Argo, 2013.