Jan Zhořelecký ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Tomáš Velička Jan Zhořelecký byl nejmladším synem Karla IV., který se dožil dospělosti. Narodil se 22. č 1370, jeho matkou byla poslední Karlova manželka – Alžběta Pomořanská. Byl tak vlastním br a nevlastním sourozencem českého krále Václava IV. Zatímco Zikmundovi určil jeho otec Kare testamentech (1376 a 1377) panování v Braniborsku a současně výhodným sňatkem vytvořil pře jedné ze středoevropských královských korun (uherská či polská), Janovy ambice měly být od Jeho otec mu k vládě vydělil východní část braniborského markrabství, tzv. Novou marku, le od řeky Odry, avšak titul kurfiřta (s nímž se pojila držba braniborského markrabství) přip Zikmundovi. Dále pak byla Janovi přiřknuta východní část Dolní Lužice a nově ustavené vévo Lužici nazývané podle jeho centra zhořeleckým. Právě to bylo nejpevněji v očích jeho souča jeho osobou a dochované prameny svědčí o tom, že i on sám se cítil být v první řadě zhořel Nově ustavené vévodství částečně navazovalo na správní rozdělení Horní Lužice ve 13. stole braniborským Askáncům, avšak šlo o souvislost více méně volnou. Zhořelec se tak stal sídle z královské krve a vlastně poprvé a naposledy byl hlavní rezidencí pro vlastního panovníka Samostatně začal vévoda vládnout v letech 1383/1384 po dosažení 14 let věku, který byl pov dospělosti. V závěru 70. a na počátku 80. let 14. století pobýval nejčastěji právě ve Zhoř postupem času stále déle prodléval v Čechách především na dvoře svého bratra Václava IV. J doloženy především v Praze, ale i v jiných destinacích jako Žebrák, Karlštejn či České Bud tak ale nezanedbával ani své vlastní země, kromě Zhořelce zajížděl i do Dolní Lužice, ba i – její vládu postoupil roku 1382 bratru Zikmundovi v souvislosti s jeho snahami o zisk pol 1388 však Zikmund Janovi Novou marku navrátil. Zde tedy panoval až od zmíněného roku. Jano však dosvědčeny i v jiných koutech střední Evropy včetně Lucemburska a poměrně často prodl svého bratra Zikmunda v Uhrách. V roce 1388 se Jan oženil. Jeho manželkou se stala Kateřina Švédská, dcera Albrechta III. jenž byl zároveň švédským králem. Vidíme zde tedy zřetelně odkaz ještě Karlovy politiky, k života orientoval na severní části říše a manželku svému nejmladšímu synovi hledal právě z původně jeho ženou měla stát Eufemie Meklenburská. Centrum Janovy vlády představoval Zhořelec. Zde Jan vydržoval svůj dvůr, jehož členové jej v určité míře na jeho cestách doprovázeli. Mezi Janovými dvořany najdeme některé české šle z Ronova, Beneše z Dubé), ale i příslušníky hornolužické nobility, ba i některé církevní p Zhořelci opakovaně pořádal za hojné účasti předních představitelů okolních dynastií (přede knížat) dvorské slavnosti spojené s rytířskými turnaji. Do českých dějin nejrazantněji zasáhl na přelomu jara a léta 1394, když se postavil za své Václava, který byl tehdy zajat panskou jednotou. Nechával psát plamenné výzvy, které směřo koutů korunních zemí, jež vyzývaly k obraně právoplatného krále. Mnoho prostředků vydal na vojska, které mělo osvobodit českého krále mezitím internovaného v Horních Rakousích. Celá nakonec úspěšná. Janovi však přinesla i poměrně značné dluhy spojené s vydržováním vojska. bratra Jana jmenoval sudím dvorského říšského soudu, čímž se jeho aktivita posunula i směr je pravděpodobné, že během roku 1395 došlo ke zkalení vztahů mezi oběma bratry. Jan Zhořelecký se v závěru svého nedlouhého života sblížil s Václavovým protivníkem – praž Janem z Jenštejna. Komplikované vztahy měl ale i se svým sídelním městem Zhořelcem, kam v svého života téměř nezajížděl. Jeho špatná pověst, tradovaná místní raně novověkou histori vznikla nejspíš až později. Zhořelecký vévoda zcela neočekávaně zemřel 1. března roku 1396 v dolnolužickém klášteře Ne jeho náhlého úmrtí nejsou dodnes jasné. Právě náhlá smrt nejspíš způsobila, že se již krát spekulovat o úmrtí způsobeném otravou, tak jak bylo pro středověk v podobných případech ty bylo jakkoli, život mladého vévody se uzavřel v necelých šestadvaceti letech. Oba jeho bra o desítky let. Právě krátký život vévody nejspíš způsobil, že se jedná tak trochu o zapome IV. Jeho aktivity však výrazně přesahovaly území, které mu bylo vyčleněno jeho otcem, nesm zanechal i ve svém sídelním městě Zhořelci. Rozšiřující literatura: BOBKOVÁ, Lenka – BARTLOVÁ, Milena. Velké dějiny zemí Koruny české IV.b (1310-1402). Praha: BOBKOVÁ, Lenka – ŠMAHEL, František, a kol. Lucemburkové: česká koruna uprostřed Evropy. Pr SPĚVÁČEK, Jiří. Václav IV. 1361-1419: k předpokladům husitské revoluce. Praha: Svoboda, 19