Maiestas Carolina ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Jan Boukal Již králové Přemysl Otakar II. a Václav II. se pokoušeli kodifikovat zemské právo. Tyto je vyšly naprázdno, neboť narazili na odpor českých šlechticů, kteří nikterak netoužili po to omezoval jejich pravomoci. Prvním skutečným zemským zákoníkem se tak měl stát Codex Caroli dnes nesprávně označován jako Maiestas Carolina. Dodnes vžité pojmenování Maiestas Carolin souvislosti s tímto textem objevilo až v roce 1617, kdy text vydal Pavel Ješín. Jak již na písemnosti, hlavní podíl na jejím vzniku měl král Karel IV. Není zcela jisté, kdy začal Ka ve spolupráci se svými rádci na návrhu tohoto zákoníku. Nápad na sepsání zákoníku se v Kar nejspíš v době jeho nemoci a dlouhého pobytu v Čechách v letech 1350–1352. Jména Karlových spolupracovníků spíše tušíme. Nejspíš bychom mezi nimi nalezli jeho budoucího kancléře Jan pomocného biskupa olomouckého a později rovněž kancléře a magdeburského arcibiskupa Dětřic Kolem roku 1353 již existovala první verze jeho návrhu, s jejímž zněním prý vyslovili před některém ze zemských sněmů předběžný souhlas. Poté, co se Karel IV. roku 1355 vrátil ze své císařské korunovace v Římě a seznámil českou druhou verzí svého zákoníku, narazil na odpor. Když se ukázalo, že čeští páni své pečeti k zákoníku nepřivěsí, Karel se chtěl vyhnout jeho odvolání, a tak si vymyslel, že zákoník sh se o něm již dále nemělo jednat. O údajném shoření zákoníku informoval v listině, vydané 6 Panovník i čeští páni se pak nadále měli držet starých právních zvyklostí. Ve skutečnosti nepodlehl a v průběhu pozdního středověku byl dokonce několikrát opsán a přeložen do češti v původním latinském znění v dnešní době dochován ve čtyřech kompletních a dvou nekompletn exemplářích.   Karel se při tvorbě zákoníku patrně inspiroval zákoníkem císaře Fridricha II., vydaného v Melfi roku 1231. Karlův zákoník sestává ze 109 článků. Na uspořádání jednotlivých částí zá patrné, že se nejedná o definitivní verzi textu. Důkazem toho je například předmluva, kter až za první skupinou článků, pojednávajících o křesťanské víře a perzekuci kacířství. Znač se týká posílení královské moci. Karel byl velmi nespojen s tím, že byla za vlády jeho otc královských měst a hradů zastavena české šlechtě. Král by se nikdy neměl obejít bez opěrný bodů, pročež Maiestas obsahuje soupis měst a hradů, které neměly být českým králům nikdy z majetků, které mohly být zastaveny pouze dočasně. Na tento oddíl navazují kapitoly o správ zachování pokoje a právního stavu v zemi, obraně země, hospodaření v královských lesích, o právech šlechty a sexuální morálce. Šlechtě se patrně nejvíce nelíbilo to, že by se měla p královských „poprávců“, majících za úkol dbát na dodržování zemského míru. Určitě se jim t články o obsazování úřadů, které neměly být drženy dědičně a bylo zakázáno je prodávat či Stejně tak jim jistě nebylo po vůli, že právo odúmrti mělo v Čechách náležet výhradně král jsou rovněž části zákoníku, jež jsou věnovány českým královnám. Příslušné články jim zaruč korunovaci, ale rovněž zakazovaly královnách-vdovám provdat se za šlechtice, pokud se nevz vdovských majetků a neopustí zemi. Toto ustanovení zcela nepochybně reagovalo na sňatky kr Těšínské a Elišky Rejčky.  Maiestas dále zakazovala tzv. ordály, tedy „boží soudy“ pomocí kruté tresty, jako například vypichování očí, uřezávání nosů či usekávání rukou a nohou. Maiestas Carolina náleží k vrcholným dílům Karlovy státnické činnosti a pokus o prosazení je svědectvím o Karlově obzvláštním zájmu o právní záležitosti. Přestože zákoník nikdy nev v průběhu celého pozdního středověku byl pro své kvality užíván coby pomůcka při „nalézání Rozšiřující literatura: BOBKOVÁ, Lenka – BARTLOVÁ, Milena. Velké dějiny zemí koruny české IVa. Praha: Paseka, 2003 Karel IV. Státnické dílo. Richard MAŠEK – Marie BLÁHOVÁ. Praha: Karolinum, 2003. NODL, Martin. Maiestas Carolina. In: ŠMAHEL, František – BOBKOVÁ, Lenka (eds.). Lucemburko uprostřed Evropy. Praha: NLN, 2012, 243–244. NODL, Martin. Maiestas Carolina. Kritické postřehy k pramenům, vyhlášení a „odvolání" Karl Studia Mediaevalia Bohemica 1 (2009), č. 1, s. 21–36.