České korunovační klenoty ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Jan Malý 2. září roku 1347 v rozestavěném chrámu sv. Víta na Pražském hradě, starobylém sídle český králů, korunoval pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic (1344–1364) tehdy jedenatřicetiletéh Karla českým králem. Karel, který se narodil 14. května 1316, byl v té době již korunovaný (korunovace proběhla v Bonnu v listopadu 1346) a ačkoliv počátek Karlovy vlády byl vše jin (v té době proti němu stál císař Ludvík Bavor, podporovaný částí říšských elit), Karel si korunovaci skutečně záležet. Diadém, který mu Arnošt z Pardubic vložil na hlavu, je dnes známý jako koruna sv. Václava zhotovit zřejmě krátce před slavnostním aktem. Bula papeže Klimenta VI. z května roku 1346 tom, že Karel nechal zhotovit novou korunu, kterou zasvětil sv. Václavovi. Pouzdro, ve kte přepravována, uvádí letopočet 1347. To znamená, že koruna nejspíš vznikla někdy mezi počát vlastní korunovací. Koruna pravděpodobně tvarově navazovala na starší přemyslovské diadémy podobu sice neznáme, jelikož se zachovaly pouze funerální koruny ze 13. století, jistou př můžeme udělat z některých hmotných pramenů. Prvním českým králem se v roce 1085 stal Vrati 1092), později se tohoto důstojenství dostalo jeho vnukovi Vladislavovi (1140–1172) v roce ražené v době vlády zmiňovaných králů sice ukazují jakousi korunu, avšak její podoba je sp charakteru. Na počátku 13. století se stal královský titul definitivně dědičným a v letech postupně pět přemyslovských králů. O tom, jak tehdy vypadaly královské koruny, si můžeme udělat jistou představu, kromě již z funerálních souprav, také podle několika vyobrazení. Jako příklad lze zmínit iluminaci trů Václava II. (1278–1305) z Codexu Manesse z počátku 14. století, nebo majestátní pečeť král Otakara II. (1253–1278). O něco mladší je pak vyobrazení přemyslovských králů v rukopisu z kroniky (počátek 14. století) nebo koruna, vyražená na aversu pražského groše  (po roce 13 podle některých názorů nemusela ve skutečnosti vůbec existovat a byla pouze symbolická. Ty koruny měly čtyři (na vyobrazeních en face jsou viditelné pouze tři) díly ukončené liliovi Dalším vzorem pro svatováclavskou korunu pak zřejmě byly koruny francouzských králů. Karel 1323 několik let na kapetovském dvoře v Paříži a v roce 1328 zažil korunovaci krále Filipa O podobě francouzské koruny si můžeme udělat jistou představu z iluminací v tzv. Velkých f kronikách. Koruny na hlavách Kapetovců představují klasický vrcholně středověký typ klenot segmenty, zakončenými liliemi, podobně jako diadémy přemyslovské. Svatováclavská koruna představuje klenot vysoké kvality provedení. Je zhotovena ze zlata o (21 až 22 karátů), hmotnost koruny o průměru 19 centimetrů je 2,358 kg. Výška koruny je sh Dva oblouky, kterými je koruna spojena, nesou ve svém středu křížek, kde je uložen trn z K koruny, o čemž nás zpravuje latinský nápis HIC EST SPINA DE CORONA DOMINI (tedy Zde je trn Páně) po obvodu kříže. I samotná umělecká výzdoba koruny je impozantní. Na koruně se nachá drahokamů, mezi nimiž jsou i některé velmi vzácné a unikátní kusy, především na čelní stra byly do koruny doplňovány po celou dobu života Karla IV., tak, jak je císař postupně získá drahokamů sleduje přesný program a má hlubokou symboliku, kterou nejsme v dnešní době již přesně rozklíčovat. Drahé kameny doplňuje 20 perel, 16 na obloucích a 4 na vrcholech lilií z Karlova podnětu po roce 1374 významně přepracována. O původní podobě koruny jsme informo inventáři svatovítského chrámu z roku 1354. Ke koruně patřilo samozřejmě rovněž žezlo a jablko. Originální instrumenty ze středověku j majetku Kaiserliche Schatzkammer ve Vídni. Současné jablko a žezlo pocházejí z první polov a nechal je vytvořit Ferdinand I. Habsburský (1526–1564). Součástí souboru českých korunov obě insignie staly až v průběhu 17. či 18. století, teda v době, kdy byla svatováclavská k ve Vídni. Tím se dostáváme k otázce uložení klenotů. Podle instrukcí Karla IV. měla koruna na lebce sv. Václava a měla být uložena na Pražském hradě v katedrále. Víme však, že již z synů koruna svoje původně umístění opustila. Byla uložena na Karlštejně, v době husitských dokonce mimo území království. Po prohrané bitvě na Bílé Hoře zanechal prchající Fridrich Staroměstské radnici, posléze byly převezeny do Vídně, odkud byly vždy přiváženy do Prahy Až v roce 1791 byly klenoty Leopoldem II. Habsburským navráceny do Prahy a od té doby jsou chrámu sv. Víta. Dnes je místo uložení klenotů, tedy korunní komora nad Svatováclavskou kaplí, v podstatě n prostorem, chráněným dveřmi se sedmi zámky. Korunovační klenoty dnes představují nejcenněj našem území a jsou vystavovány pouze při výjimečných příležitostech. Je to starobylý, avša silný symbol suverenity českého státu a jeho pevného místa v evropských dějinách.    Rozšiřující literatura: BOBKOVÁ, Lenka – BARTLOVÁ, Milena. Velké dějiny zemí koruny české IVb. Praha: Paseka, 2003 BRAVERMANNOVÁ, Milena a kol. České korunovační klenoty. Praha: Správa Pražského hradu, 200 ŠMAHEL, František – BOBKOVÁ, Lenka. Lucemburkové. Česká koruna uprostřed Evropy. Praha: NL